Ďasové
hra se zpěvy v pěti obrazech
Osoby:
Bluseband
|
-
|
tichý kli"ďas",
řečený Profesor |
Dorka |
- |
jeho statečná žena |
Lof |
- |
básník z nejtemnějších,
někdy také Lof"ďas" |
Jones |
- |
svérázný literát a hudební
"ďas" |
Daniela |
- |
jeho můza |
Mrazík |
- |
mladistvý
gurmán a arbiter elegantiae, jehož specialitou je "grilovaný
mořský ďas s kaparovou omáčkou" |
Niki |
- |
známý cestovatel,
vypravěč, paměť národa, přezdívaný občas jako "ĎaS"
(dějiny a současnost) |
Marcela |
- |
jeho družka |
Mána |
- |
něžný divoch, dříve
pru"ďas" |
Vladěna |
- |
jeho křehká žena |
Gart |
- |
jeho ohař |
OBRAZ PRVNÍ
(Travnatou paseku za horskou chalupou prohřívá podzimní slunce.
Profesor obětavě řídí práci, jeho paní ovládá motorovou pilu.
Lof se sekyrou se drží ve stínu a Jones mezi dveřmi chalupy.
Ďasové se hemží nad poraženými kmeny a při práci družně rozprávějí.)
Bluesband:
|
Jedem!
|
Dorka: |
Je to dobrý, dobrý,
dobrý... |
Bluesband: |
Zkus udělat krátkou...
|
Dorka: |
Uděláme krátkej. |
Lof: |
Určitě. Udělej krátkej! |
Dorka: |
Uděláme krátkej.
|
|
... |
|
(Zvuk motorové pily,
do toho ostré ťukání sekery v Lofových rukou) |
|
... |
Lof: |
Je to sukovatý, svině... |
Jones:
|
(vzdáleně)
Jo?! |
|
... |
|
(Motorvá pila
se zakašláním končí.
Profesor rozvážně začíná tančit mezi kmeny ...) |
|
... |
Bluesband:
|
(mimo
obraz) Ááááá! |
OBRAZ DRUHÝ
(Odehrává se na záparaží, kam postupně vycházejí všichni zleva,
kromě Lofa, který se zvolna blíží zprava s plechovkou v ruce.
Při řeči postávají, někteří usedají na lavici.)
Dana: |
Hele, je
to pravák. Určitě! |
Bluesband: |
To byla ranní vycházka,
jo?
|
Dana: |
Uhmm. |
Jones: |
RP...todlen... Ranní
Procházka ... Cha, cha, cha |
Dana: |
Ranní rozcvička.
|
Bluesband:
|
To je něco jinýho...
to nepiš, hele... LC a RP, to vím co je...
|
Mrazík: |
To má jenom jednu nohu? |
Jones: |
Ne, to
je ta druhá... |
Mrazík: |
Jo, to
je ta druhá, ta... |
Dana: |
Ta jedna
už je v polívce... |
Jones: |
Počkej
ale, Mánovi řeknem, že jsme byli na houbách ráno a že všichni našli
minimálně pět - šet takovejch hub, tady... |
Bluesband:
|
A to všechno
Mána promarnil na Jiráskově mostě... |
Jones: |
Cha, cha, cha, cha,
cha, cha, cha, cha... |
Lof: |
Cha, cha, cha, cha, cha.... |
Mrazík: |
Proč na Jiráskově mostě? |
Jones:
|
Ba ne... (zakopne)
...Ježíš, promiň!... (omlouvá se Profesorovi, na kterého málem
upadl)... Mána volal ráno, že už jedou a pak se zjistilo, že
jsou ještě na Jiráskově mostě... (při řeči si zapíná sako) |
Mrazík: |
Ty máš
ňáký elegantní sako. To je vysoce splečenský... |
Jones: |
Vysoce splolečenský
a hele ty tepláky, hele, chápeš, to je úplně... (rovná si puky
na kalhotách) ...to je matroš, hele, vidíš to? |
Mrazík: |
V tom bych moh chodit
na státní zkoušky... |
Bluesband:
|
Nevzal
ty si ňáký moje plesový sako? |
Mrazík: |
V tom bych já moh chodit
na státnice... |
Jones: |
Pánové!
Lepší, než obvykle, teda...
(Řekne velice důrazně,
a pak pokračuje v monologu. Zvuky se zvolna vzdalují, tak jak se
zatahuje opona s podzimními motivy.)
|
OBRAZ TŘETÍ
(Světnice je osvětlena
pouze několika petrolejkami . Ve tmě za hranicemi světelného kruhu posedávají
těžko identifikovatelné postavy na lavicích podél stěn, popíjejí a zpívají.
Niki razantně diriguje sbor nočních zpěváků. Scéna zůstane
po celou dobu temná a nerozsvětlí se ani na okamžik. Opona se zvedá do
rozezpívané písně, kterou doprovází kytara a foukací harmonika. Na oba
nástroje hraje Mána.)
Niki:
|
Počkat,
počkej, počkej, počkej!
(K Lofovi, který se na chvíli vynoří ze tmy, ve které v zápětí opět
zmizí...)
Furt mlčej!
Pak se už věnuje bezvýhradně své dirigentské práci. Jeho pohyby
i hlas jsou rozhodné a mužné.) |
Chór: |
...Dva měsíce ti potrvá
ta cesta přes pláně, pozor, ať vždycky z čeho máš vařit
svý snídaně, protože k čertu dojedeš, při bídným vaření, i tvoje
mula musí žrát, jináč ti zcepení...
Příbuznejm
doma do tváře se radši nedívej, až dojedeš budeš zarostlej a taky
šedivej, až tě tvá milá uvidí, uslyš asi pláč, řekneš jí hele podívej,
to je tvůj zelenáč...
A taky proti rudochům
drž stráže za noci, po dlouhejch denních pochodech propuknou nemoci,
horečka, to je špatná věc, ta lidi poráží, a kdo je marod nemůže
stát v noci na stráži...
|
(Scéna se setmí, nástroje
utichnou. Opona.)
OBRAZ ČTVRTÝ
(Odehrává se opět na záparaží, viděném z druhé strany. V pozadí kouřící
sauna. Zvukovou kulisu doplňuje zurčení horského pramene, který ale není
vidět. Všechny postavy sedí a rozprávějí. Jenom Mána stojí a Gart pobíhá
neklidně od jednoho k druhému, občas zmizí mimo scénu. Rozhovor zřejmě
již nějakou dobu trvá, takže jeho bezprostřední začátek je téměř nesrozumitelný.)
Vladěna:
|
...já mám příští rok... |
Mrazík:
|
(k Lofovi)...už's
měl pětapadesátiny? |
Lof:
|
(se
smíchem) ...no, právě, že né. Já nevím, jak na to příšel...Von
říkal... Von říkal, že si pamatoval, jak jsme byli v tý hospodě, jak
maloval Pavel,... že to bylo na podzim?!... |
Vladěna: |
Ahá!
|
Mrazík: |
(k Bluesbandovi)
Kdy máš ty pětatpadesát? |
Lof: |
No, ale to bylo v květnu,
že jo.... |
Bluesband: |
Já mám v prosinci... |
Mrazík: |
To bude něco slavnostnějšího,
takhle... |
Vladěna: |
To Láďo, to si to užijem... |
Lof: |
Já mám v květnu...
|
Bluesband:
|
(něco
nesrozumitelně bručí).
|
Mrazík: |
Jo, to je dneska? Tak
to mě zase nenapadlo... |
Vladěna: |
No počkej, to nemyslíš
snad, že... |
Mrazík:
|
To nemůžeš
ale zase takhle odfláknout, hele...
|
Vladěna:
|
No!
|
Bluesband:
|
(něco
nesrozumitelně bručí).
|
Mrazík:
|
To já bych
tě nehnal, ale to je potřeba udělat nějakou publicitu, protože...
|
Bluesband:
|
No a Nikotin to má ještě
dřív...
|
Mrazík: |
Ten objednal husy. |
Mána: |
Jak ty to máš, La"ďasi"?
Dvacátýho, né? |
Lof: |
Ty jsme
objednali my, jako dárek. |
Mrazík: |
To on říkal.
"Už jsou objednaný husy. Čtrnáctýho." To mi řek'. |
Lof: |
No, to
jsme objednali my... |
Mrazík: |
Já vím
z mládí, že jedna dáma z naší rodiny, tý bylo pětapadesát a dostala
koš květinový ve tvaru pětapadesátky a mně příšlo, že je mrtvá už,
že je to tak strašně stará osoba... |
Lof: |
Zatímco my jsme v tom
samým věku tak mladý! |
Vladěna:
|
A čupr.
... Já jsem mojí mámě ušila k padesátinám chňapku, ze sportovního
čísla, takhle těch padesát, a vona se urazila... a já jsem vůbec nepochopila,
až teď... |
Bluesband: |
Já jsem ke čtyřicátinám
dostal tady na Robouši, tedy tady na chalupě, vod Mány, Palyboye a
vůbec jsem se neurazil... |
Všichni: |
Cha, cha, cha, cha, cha.... |
Mrazík:
|
Taky jsem dostal k nějakejm
narozeninám Playboye, od jednoho synovce, ale nevím k jakejm... |
Lof:
|
Počkej,
která je to ta tvoje maminka, taková ta blondýna? Taková
štíhlá? |
Vladěna: |
No! Říkala
panu architektovi... |
Bluesband: |
Maminka
říkala, že je strašně ráda, že mně poznává... Já mám pocit, že už
jsem jí viděl... |
Vladěna:
|
Určitě!
|
Lof: |
Mně teda taky byla povědomá.... |
Vladěna:
|
No určitě!
Na naší svatbě, říkala Láďovi, že je moc ráda.... |
(Z komína sauny se ještě
kouří. Zdánlivý klid. A jenom čas se kolem řítí s tichým svistem.)
OBRAZ PÁTÝ
(Je ráno. Prší. Déšť šumí hlasitěji, nežli horský pramen. Na záparaží
stojí Dorka a kouří první ranní cigaretu. Gart vyběhne do deště, v tlamě
rohlík, který ukradl u snídaně. Vzdaluje se tiše a cílevědomě. Mizí v
promoklé louce pod jezírkem.)
Vypravěč:
|
Gart zase něco jde zahrabat. |
Dorka:
|
No, no,
no! |
(Opona.
Konec)
Záznam
pořízen 28. a 29.10.2006
|
Milí Ďasové,
protože nevím, jak kdo máte vybavený počítač, nabízím vám velmi úsporné
videklipy ve formátu MP4 přístupné i pro mobilní telefony.
Nejprve
si musíte stáhnout jednoduchý a úsporný přehravač.
Přehravač
videoklipů si stáhněte zde!
Potom je třeba přehravač nainstalovat, ale stačí pouze "kodek a player"
(součástí balíčku, který si stáhnete je i editor, ten ale nepotřebujete).
Kdyby se vám vůbec nic z toho nedařilo, napište na
jirka.lokaj@gmail.com..
.
Videoklip
pak můžete spouštět z odkazu pod nadpisem příslušného obrazu např. z místa
označeného jako:
Vždycky chvíli
musíte počkat, než se videosoubor stahne do vašeho počítače. Pak by se měl
spustit sám.
Video, ani
fotografie, jsem nijak zvlášť nestříhal a
neupravoval a bohužel, při natáčení noční scény jsem taky zapomněl na
to, že bych si mohl přisvítit. Takže, co bylo temné, je temné i tady.
:-)
Fotografie
si můžete zvětšit tak, že na ně prostě kliknete myší. Ty pořizované s
bleskem ale nejsou moc kvalitní.
Doufám, že
se vám vaše vlastní účinkování a velmi podnětné rozhovory budou líbit
a že se třeba pobavíte, jako jsem se bavil já, když jsem stránku připravoval.
Mějte se.
JL
|